Vlčí Déčka

Kdo nerad vlky, tak ať padá.

Vzkazník

Anketa

Statistika

Smajl

SmileyCentral.comSmileyCentral.com





SmileyCentral.comSmileyCentral.comSmileyCentral.comSmileyCentral.comSmileyCentral.comSmileyCentral.comSmileyCentral.comSmileyCentral.comSmileyCentral.comSmileyCentral.comSmileyCentral.comSmileyCentral.comSmileyCentral.comSmileyCentral.comSmileyCentral.comSmileyCentral.comSmileyCentral.comSmileyCentral.comSmileyCentral.comSmileyCentral.comSmileyCentral.comSmileyCentral.com

Akorutan

1. kapitola- Svátek míru

prosím komentujte

Drep

Je pomalu večer a nacházíme se v údolí zvaném Akorutan. Celá tahle Akorutanská země byla ohraničena horami. V údolí protéká řeka, která do údolí padá v podobě vodopádu z posvátné hory Takche. U řeky je vesnice, ve které bydlí 81 Akorutánců. Nedaleko vesnice je i les, ve kterém žije hodně zvířat na to, že je docela malý. Na druhé straně údolí od Takche je menší kopec na kterém je svaté místo, kde se všichni Akorutánci sejdou v době svátku a společně se veselí, při čemž zpívají písně ve starém jazyce. Zrovna dnes je svátek Akorutan, což v jejich starém jazyce znamená mír a od tohoto slova se odvedl i název země. Místo je kamenná stavba bez stropu a stěn. Ale pojďme se podívat na slavnost a prohlédnout si Akorutánce. Akorutánci vypadají jako zajíci, ale mají lidské chování a velikost. Na rukách i nohách mají pět prstů jako člověk. Jsou celí porostlí různobarevnou srstí. Na sobě mají oblečení podle typu pohlaví. Pánové mají látku kolem pasu sepnutou na boku a každý má na krku na šňůrce nějaký talisman. Ženy mají šaty dlouhé po kolena a bez rukávů. Mají zlaté náhrdelníky a aspoň na jedné ruce náramek. Někteří Akorutánci hrají na různé nástroje. Jeden muž, který má tmavě zelenou srst, hnědé oči a na sobě má červený plášť, sedí na židli a pozoruje s úsměvem své spoluobčany. Ještě se k nim nemůže přidat. Je jejich vůdce a tradice praví, že se k nim smí přidat až se setmí. Po levici i po pravici jsou židle, které jsou větší než ostatních občanů, ale menší než jeho. Zaposlouchal se do jemu moc známé písně. Znal ji na zpaměť, jako všichni ostatní. Než se stal vůdcem Akorutánců, tak taky s ostatními tančil kolem ohně a zpíval. Ale to ještě měli jiného strážce než dnes. Zavřel na chvíli oči a pobrukoval si píseň s nimi:
Ak ses da isá reta, vo akorutan fi lák nseta.
(Už je to tisíce let, co mír k nám přišel.) 
Ses or akorut. Mekome  aj iladem.
(Je den míru. Zpívejme a tancujme.)
Hoka Takche ses okát. Alles ses lók illa.
(Hora Takche je svatá. Alles je náš strážce.)
Alesim érany. Ses da hoj aj illa.
(Vykonává obřady. Je to mág a strážce.)
Pak si po jeho levici přisedla mladá žena se žlutou srstí, zelenýma očima, zlatým náhrdelníkem a čelenkou na hlavě.
„Menio, proč netančíš s ostatními?“zeptal se jí.
„Nenechám tě tu samotného bráško. Vím jak se trápíš, že se k nám nikdy nemůžeš dřív přidat.“
„Jdi Men, tu chvilku než se setmí zde přečkám.“řekl jí s úsměvem.
„Jessy, je mi jednadvacet let. Můžu o sobě rozhodovat sama.“sdělila mu trochu naštvaně, protože on ji stále považuje za malou holku, což se jí nelíbí.
„Dobře, však já ti to neberu. Ale stejně by ses měla jít přidat, aspoň si konečně vybereš manžela.“
„A proč sis ty nevybral manželku Jessy?“zeptala se prudce, „ a navíc, stejně víš, že mezi nimi není nikdo, kdo by si získal mé srdce.“dořekla zklamaně.
„Ach ano. Alles ti popletl hlavu,“povzdechl si. „Sestřičko, Alles je mág vesnice. Má toho hodně. A stejně mi připadá, že tě bere jen jako kamarádku. A mám pocit, že jestli k tobě cítí něco víc, tak to nedá najevo.“dořekl a zrovna v tu chvíli se začalo slunce stahovat k hoře Takche na druhé straně údolí. Chvíli tam slunce ještě zářilo, ale pak se žlutá změnila na šedou barvu měsíce. Měsíc putoval na původní místo slunce a všude kolem se mezitím dělala tma. Všichni Akorutánci začali sborově provolávat třikrát jedno jméno, přičemž jako by pravou rukou bouchali do něčeho ve vzduchu: „Alles Than!!! Alles Than!!! Alles Than!!!“ pak začali hudebníci opět hrát a ostatní volali svého vůdce aby se přidal k tanci, provoláváním jeho jména společně s tleskáním. Jessovi se na tváři utvořil úsměv a přidal se ke svým spoluobčanům. Všichni začali opět tančit a po nějaké době se dostavil poslední Akorutánec, který do teď nebyl na slavnosti. Měl hnědou srst, modré oči, fialový plášť a okolo pasu sepnutou bílou kůži. Okolo krku měl na šňůrce připevněné tři přívěšky. Prostřední přívěšek byl kroužek a zbylé dva po stranách byli kulaté. Na ukazováčku a prostředníčku pravé ruky měl dva zlaté prsteny. Na levé paži měl náramek ke kterému byly připevněny dvě peříčka. Nad kotníky obou noh měl také zlaté náramky. Jess ho zahlédl a vydal se k němu.
„Allesi, konečně seš tady.“poplácal ho Jess po zádech a oba se vydali ke stolu.
„Jessy, děláš jakoby si nevěděl jak daleko je tohle místo od naší vesničky a já ještě k tomu musel sejít Takche, to taky není zrovna nejrychlejší.“usmál se na něj a sedal si po jeho pravici.
„No jo, hold máš smůlu. A mimochodem, kdyby sis nevybral jako svůj cíl ochranu vesnice, tak by jsi neměl tak dlouhou cestu.“řekl mu Jess se smíchem a napil se oretu. Jejich jediného pití, krom vody. Jess měl oret velice rád. Miloval tu jeho měnící se chuť.
„Jessy, ty se nikdy nezměníš. Vtípky na každý účet. A taky moc dobře víš, že já si to nevybral. Já byl vybrán minulým ochráncem.“Alles se taktéž napil oretu a zadíval se do chumlu tančících Akorutánců. Zpozoroval Meniu a nějakou dobu ji sledoval, než ho z toho vyvedl Jess, který se s ním už nějakou dobu snažil komunikovat.
„No tak Allesi. Prober se.“třásl s ním Jess trochu.
„Co je Jessy?“zeptal se trochu zmateně.
„Už docela dlouhou dobu se tě ptám, co by jsi dělal, kdyby jsi nebyl zvolen?“
„Co bych dělal? Vyrostl bych s ostatními a asi se stal zemědělcem. Rostliny mě vždy lákali. Pak bych se oženil a měl děti. Jo, to by byl život, kterým bych se řídil, kdybych nebyl zvolen.“Alles se pak trochu zasnil, „a co bys dělal ty?“zeptal se ještě.
„Já… vlastně nevím co bych dělal. Nikdy jsem o tom nepřemýšlel.“přiznal po pravdě.
„Někdy bych moc chtěl být jako oni.“začal Alles a zadíval se na tančící i hrající občany.
„Allesi, co se ti nelíbí? Jsi přece illa de Akorutan a jsi ten nejlepší strážce a mág, podle nás i dějin.“
„Ale já bych prostě chtěl být normální. Ty snad ne?“upřel Alles na Jesse oči, které všem hledí do duše.
„Allesi. Je to náš osud. Taky bych chtěl vrátit čas a užívat si s nimi. Nemyslet na věci, které se pojí s vůdcovstvím.“pak bylo mezi oběma na chvíli ticho.
„A tak mě napadá. Jak bylo dnes při obřadu měsíce? Nebyly žádné problémy? Padající kamení, mokro kam až oko dohlédne, nebo snad moc spalující žár?“zeptal se Jess se zájmem.
„Ne, dnes ani škrábaneček. A dokonce se mi dnes povedla změna rychleji než obvykle.“odpověděl Alles s úsměvem nad Jessovou zvědavostí. Pak si vedle Jesse sedla Menia, která se hned na to napila. Bylo jí jedno, jestli je to oret, nebo voda. Hlavně že se napije.
„Tak, když už jsi dotančila a myslím, že ostatním to už taky stačilo… Můžeme začít s večeří.“
„Ty jsi tady vůdce, ne já.“zašklebila se na něj Menia.
„Co jsem komu udělal, že mám takovou sestru?“zeptal se šeptem Allese, který pokrčil rameny s mírným úsměvem na rtech. Pak Jess pokynul hudebníkům, ať už skončí s hraním. Když přestaly, tak ostatní pochopili, že už měli dost času se vyblbnout tancem a že by se měli dát do jídla, nebo jim to někdo sní.
 
Po jídle někteří ještě tančili a jiní se bavili s ostatními. Menia se asi po hodině vrátila ke svému bratrovi.
„Kde je Alles?“zeptala se Jesse. Ten se na ni otočil.
„Já myslel, že se k vám šel připojit.“
„Tak to se tedy nepřipojil. Zase se vytratil jako vždycky. Proč je takový? Dřív takový nebyl.“
„Menio, ty zapomínáš, že takový je od té doby co byl zvolen mágem naší země.“
„Ale i když se zaučoval, vždy měl čas na něco jiného a víc se bavil s lidmi, teď je většinou ve své chajdě na stromě. S tebou se baví nejvíc, pak se mnou, ale přesto mám pocit, že se mi vyhýbá.“
„Menio neblázni. Alles se nám stará o vesnici, o celou naši zem. Má toho až nad hlavu a je na to sám. Dřív se jenom zaučoval. Teď už se musí na vše co dělá plně soustředit, aby neudělal v něčem chybu.“Jess už nevěděl co s ní dělat.
„Chápu. Jdu spát.“řekla nakonec a doopravdy odešla.
Poslední komentáře
26.06.2012 15:41:25: www.oriflame-kromeriz.cz registrace oriflame
20.04.2012 10:22:05: penzijní připojištění příspěvek
14.06.2007 12:59:35: moc pěkné,už du na další kapitolusmiley${1}
09.06.2007 20:35:32: hustý! hustě! mazaný! mazaně!smiley${1}
 
Kdo neskáče, není vlk! Hop, Hop, Hop!!!